Nikdy nebudu učit své děti lyžovat

Jsou věci, ve kterých jsem měla vždycky jasno. Například: jsem slabý lyžař a NIKDY nebudu učit své děti lyžovat. Takže když na podzim začínaly kamarádky řešit dětské lyže a lyžáky, já měla pohodu a počítala s tím, že letos je ještě zbytečně brzy, abychom řešili dětské lyžování, když jedeme lyžovat jednou za rok.

Toto mé přesvědčení trvalo přesně do druhého dne víkendové dovolené v Alpách, kdy tří a půl letý trpaslík prohlásil, že chce TAKY lyžovat. A že už se těší, až půjde s maminkou na velkou sjezdovku a budeme lyžovat spolu. Čímž mi vzal veškerý vítr z plachet.

„Nemůžu se dočkat, až půjdu s maminkou na velkou sjezdovku.“ Kdo by tomu odolal?

Naštěstí měla dovolená pokračovat na Lipně a tak jsem začala připravovat prostor na to, že seženeme hodného instruktora nebo instruktorku, která ho naučí lyžovat. “Ne, já chci lyžovat jenom s maminkou.”

Poslední naděje vzala za své u lyžařského baby parku, kde jsme obhlíželi terén a možnosti. Milý instruktor se tam spolu s méně milou maminkou snažili přesvědčit vřeštící, zhruba čtyřleté dítě, že ještě má jít na půl hodiny lyžovat. Syn trval na svém: lyžovat jenom s maminkou. A veškeré mé představy o efektivní výuce lyžování šly definitivně ke dnu. Nastoupil plán B: hlavně lyže neznechutit.

Vyzbrojena rychlými radami instruktorky (nejen) dětského lyžování jsem se vydala na kopeček povzbuzovat lyžařské nadšení (a nenásilně přivézt Kubu na myšlenku, že instruktoři jsou fajn).

Plán B: Hlavně lyžování neznechutit a povzbudit lyžařské nadšení.

Rozhovorem s instruktorkou lyžování se můžete inspirovat i Vy. 

Ivana je mimojiné instruktorkou lyžování. Věnovala se výuce nejen dospělých, ale právě i dětí. Setkat jste se s ní mohli např. v X-ski school nebo Yellow Point. Lyže a hory jsou prostě její srdcová záležitost. Kromě sjezdovek ji můžete potkat i na skialpech nebo v létě na ferratách.

 

Ivi, jaká jsou specifika dětského lyžování?

Dětská výuka je specifická v tom, že probíhá formou hry. Záleží samozřejmě na věku dítěte a podle toho volím slovník pojmů a hry samotné. Jinak budu přistupovat k tříletému dítěti a jinak k dítěti školou povinnému.

Zmínila jsi tříleté děti – co je pro ně nejdůležitější? Tedy kromě zábavy.

U předškolních dětí je nejdůležitější nechat je lyžovat přirozeně. Ještě nemají dostatečně vyvinuté svaly na nohou a tak lyžují jakoby „vsedě“ a postoj drží hýžďovými svaly. Což je opak postoje dospělých lyžařů nebo větších dětí.

Zůstaňme u nejmenších lyžařů, řekněme v předškolním věku. Na co by si měli dát rodiče největší pozor, pokud budou své děti učit lyžovat sami?

Trpělivost rodiče a disciplína dítěte. Výhodou instruktora je, že dítě cizího člověka poslouchá více než rodiče (čímž nechci říct, že instruktora poslouchá vždy 🙂 ). Jestliže dítě preferuje, aby ho učil rodič, tak nevidím důvod to alespoň nezkusit. Na dítě příliš netlačit a nečekat okamžité výsledky. Z mojí zkušenosti mohu říct, že se všechny děti naučí lyžovat. Každé potřebuje svůj vlastní přístup a čas.

Čím je nejlepší na svahu začít?

Příprava může začít i mimo svah. Například v rovinatém terénu v lyžařské výbavě (lyžáky, lyže) s dítětem chodit, stavět sněhuláka a/nebo nechat dítěti nazutou jen jednu lyži a jednoduše na ní „koloběžkovat“. Dítě se tímto intuitivně učí pohyb a reakci lyží. Vhodné je naučit i přísun lyže k lyži jako „krok sun krok“ (simulovat výstup na lyžích do kopce).

Jaká je nejdůležitější rada pro rodiče, jejichž dítko znenadání zahořelo touhou po lyžování?

Určitě ho v tom podpořit a povzbudit. Děti, které chtějí lyžovat samy od sebe, se učí o mnoho rychleji. Nepotřebují tolik přestávek a nevzdávají se. Je to skoro výuka zadarmo 🙂 .

Máš ještě nějaké nápady, jak si s dětmi na lyžích hrát?

Po hraní na rovině je nejlepší přejít do terénu, který je dostatečně široký s mírným sklonem a přechází do roviny nebo mírného protisvahu. Dítě se může spouštět dolů bez nutnosti brzdit a znovu stoupat na další jízdu jako při sáňkování. Jediná instrukce na postavení těla dítěte by měla být „ruce na kolena“. Ostatní by mělo vyplynout přirozeně. Ideální je, když jsou v okolí i další děti a navzájem se motivují.

Dalším krokem je naučit dítě brzdit. To je absolutně zásadní, než dítě půjde na jakoukoli sjezdovku, případně na celodenní skupinovou výuku do lyžařské školy.

Jak nejlépe vysvětlit postup ježdění/brzdění v pluhu?

U předškolních dětí se vyhýbáme abstraktním pojmům jako „pluh“ či „vnitřní hrana“ nebo „přenesení váhy na spodní lyži“. Pluh můžete nahradit například „šipkou“, „pizzou“ či „dortem“. Čímkoli, co bude vaše dítě znát.

Nastavení do šipky pomůže držet pluh. Položení rukou na kolena je důležité z různých důvodů. Ruce nebudou překážet, dítě si tím nevytvoří špatný návyk mávat kolem sebe a pomáhat si pohybem rukou. Navíc by to mělo pomoci dítěti přejít na vnitřní hrany lyží, ale to není pravidlem u všech dětí.

Potom si s dítětem hrajeme na malou a velkou šipku (nebo malý a velký kousek dortu), čímž zvětšujeme pluh a tedy brzdíme. To děláme, dokud dítě nedokáže vždy bez problémů zabrzdit. Postupně zvyšujeme sklon dráhy, aby dítě umělo zabrzdit i jiném terénu než jen na mírném svahu.

Co třeba učení „přes hůlku“?

I to jde, ale nepotřebuješ to. Hůlka může překážet. My jsme malé děti s hůlkou neučili. Má smysl v případě, kdy se dítě bojí jet samo a chce se držet. Tak se nejdřív držíte hůlky oba a potom si každý vezmete svoji. Dítě se bude držet hůlky a nepostřehne, že hůlku nikdo nedrží. Ale i v tom případě je potřeba, aby dítě už vědělo, co má s lyžemi dělat.

Hůlku lze ještě využít u větších, řekněme školou povinných, dětí. Tam místo “ruce na kolena“ dáváme ruce na hůlku kolmo dopředu před tělem. Je to ale spíše na cvičení, než non-stop ježdění.

Ještě je dobré poznamenat, že jakmile se děti naučí spolehlivě brzdit, má velká část z nich tendenci jezdit přímo dolů. Někdy neuvěřitelně rychle. Lépe je to zarazit a začít je učit obloučky. Ale viděla jsem i malé kamikadze, kteří jezdili šusem dolů, i když obloučky uměli.

Máš nějaký fígl, jak vysvětlit obloučky?

U obloučků je důležité přenášení váhy a odlehčení těžiště. To stačí převést do hry a hotovo :). Hrát si např. na letadlo, sbírání ovoce ze stromu, basketbal, Supermana. Při jízdě pluhem mezi obloučky je na obou nohou stejná váha a jakoby odlehčujeme těžiště: letadlo má křídla (naše ruce) rovnoběžně s horizontem, zdvižené ruce sbírají ovoce ze stromu, házíme basketbalový míč na koš, Superman má obě ruce zvednuté.

Naopak při obloučku přenášíme váhu na spodní lyži a tím přirozeně zatočíme: křídla letadla se nakloní na stranu, sebrané ovoce dáme do košíku vedle lyže, basketbalovým míčem driblujeme, Superman dá jednu ruku v bok, nad který se nakloní.

Ivi, moc Ti děkuji. 

Milé čtenářky, milí čtenáři, přeji Vám, abyste si zimu s dětmi opravdu užili. Dostat se s dětmi ven a užít si to tam, může být nejen v zimě občas docela oříšek. V e-booku 7 vychytávek, která Vám usnadní výlety s malými dětmi, se s Vámi podělím o těch nejdůležitějších 7 věcí, které jsem za poslední skoro 4 roky s trpaslíky objevila a na které nedám dopustit. E-book posílám každému, kdo nechce promeškat další zajímavé tipy, nápady na výlety a jiné zajímavosti. Ať Vám pomůže k veselejšímu času s dětmi!

Miluji výlety a smysluplně strávený čas s dětmi. Díky mým tipům mohou být i Vaše dny barevnější, cesty autem veselejší a výlety s dětmi zábavnější. Také jsem napsala průvodce pro rodiče s malými dětmi Mámin průvodce okolím Lipna, tátové vítáni s bonusovým e-bookem Dítě v autě? V pohodě a s přehledem! Celý můj příběh si přečtěte tady.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů

  • Inspirace pro Vás
  • Inspirujte se na Facebooku
  • Nejnovější příspěvky